S Boltnem AŠ na „Macháč“ – alias Macháč second servise
. . . je všední den. Ten, někde uprostřed týdne – kdy s kuloárů prosákla zpráva, že se prý jede o víkendu na Máchovo jezero. A jak se nám ten pracovní pětiboj blížil do finále, začala se tvořit jistá skupinka infikovaných bytostí – důvěrně přezdívaných „bajkeři“, která pozvolna ladila čas a místo odjezdu. V pátek, byl termín pevně stanoven na sobotu 10,00 hodin ráno. Protože jsem na bajku dlouho nikde nebyl, onen páteční večer takticky ustupuji do předem připravených pozic v Kuníně, kde zůstávám stranou všem nástrahám v podobě nečekaně vlezlých a nevyzpytatelných večírků.
Paprsky ranního sluníčka mě vystřelí nejen z postele, ale ženou mě do garáže způsobem, kdy za mnou Kača křičí „natáhni si alespoň trenky, ať neuženeš babičce smrt ty případe“! J Tedy absolvuji ranní rutinu v podobě lahodné snídaně, naházím na sebe kalhoty tričko a bundu, rozloučím se se svým zlatíčkem a vyrážím na místo srazu. Tímto bodem byla určena čerpací stanice ESSO v Ostravě Porubě – ostatně jako již tradičně. Příjezdem na zmíněnou pumpu zjišťuji, že nepřijíždím první, což mi zvedá již tak dobrou náladu. Ke svému překvapení tam sedí a vesele klábosí HOMBRE s Luckou mezi námi přezdívanou bajkerkou a dva další motorkářské páry. Koupím si tedy chlazený mok, jimž zvlažím vyprahlé hrdlo, přisednu a vyjímečně J se ujmu slova s tím, že předvedu bajkerskou výstroj na dva dny. Z malého batůžku vytáhnu ručník, plavky, láhev whisky, kterou doložím dvěma kvalitními doutníky. Proč dvěma? Noo, on člověk nemá chlastat sám, že?JV tom se vdáli vyloupne jakýsi hluboký zvuk, a dříve než cokoli jiného se přiřítí skleněná, nevyspalá očka DAVIDA – STRÍŤÁKA sedlající nezvykle „čopr“. Áno vidíte dobře, a protože to není žádný troškař, přikvačil si to na předváděcí „třináctistovce“ Honda Shadow. Hodil to na stojan, zahlásil standardní pozdrav „nazdar křupani“ a lupnul do sebe redbull, s tím že prý mu dá křídla, protože nohy nechal včera na stodolní. J Téměř v těsném závěsu se přiřítil MARTIN HUSTLER“ se svým „ledviňáčkem“ LUCKOU. Dle časového harmonogramu jsme měli už deset minut šněrovat směr Máchovo jezero, ale přeci jen nám tady ještě někdo chyběl. Bohužel ta doba kdy HORN nepadal do časových smyček je dneska zřejmě již nenávratně pryč a tak jsme museli čekat. Kolem jedenácté hodiny, zatím pohodovou atmosféru povzbudil zvuk přijíždějícího dostavníku v podobě nezvykle naložené Hornovi jedenáctistovky Dragstar, včetně usměvavé ŠTĚPÁNKY na zadním sedadle. Horn tento počin komentoval slovy „strávil jsem celé odpoledne tím, abych to vůbec dal dohromady – furt mi tam nějaké šroubky chyběly nebo co. „No tak jsme si vyslechli maléry pana účetního a vyrazíme směr Máchovo jezero“ pobízím skupinu bajkerů. Za všudy přítomného rachotu všelijak nadupaných koncovek výfuku, sedáme do sedel a razantním odjezdem zvedáme na pumpě prach. Osobně se ujímám vedením skupiny. Po krátké chvíli začínám ujíždět ve snaze udělat pěkné fotky projíždějících motorkářů. Avšak zůstávám nepochopen – čtveřice bajkerů se mě drží jako „hovno košule“ a tak než zastavím a vytáhnu foťák, poslední ze skupiny projíždí stočtyřicetikilometrovou rychlostí kolem. Příště mi zase někdo může tvrdit, že jezdit s čopráky není žádný adrenalin – po zmíněném průjezdu jsem měl osobně adrenalinu plnou pamparadááááá. Do příjezdu na Skřítek se skupina díky mě celkem trhala, protože za úlovkem kvalitního snímku jsem za řídítky přišel k nejedné frapantní situaci. A tak nám to začalo jak se říká v kotli trochu vřít. Korunu celé cestě má osoba nasadila nepochopitelným odbočením směrem na Pardubice, čímž jsem mnohým členům výpravy, málem přivodil v nesnesitelném vedru srdeční příhodu. Bohužel pana BOLTNA až v Přelouči, začalo jímat neblahé tušení, že se stal objetí nějakého „dežavi“. Posádka výletu, tak byla nucena zchladit hlavně přehřáté hlavy na místní čerpací stanici, kdy i pan pumpař duchapřítomně věnoval „nešťastníkovi“ mapu a tím přispěl k znovu upevnění morálky v motorkářské skupině. Nabrali jsem směr Kolín, Mladá Boleslav a s více něž dvouhodinovým zpožděním konečně dorazili na vytčené Máchovo jezero. Celou situaci uzavřel Hombre se slovy „já jsem se jel hlavně projet, že“ za co mu tímto děkuji.
Ubytování nám zajistil BEDY s HONZOU, jež tam byli testovací, pětkovou řadou „bavoráku“ a nutno říci, že luxusní. Sprchový kout, čistý záchod byl permanentně využíván všemi členy výletu. Protože nám večer začal ubíhat pod nohama, zmohli jsem se jen na ústup do místní hospůdky. Tam se podrobili malému večírku, kde mimo jiné proběhl i zápas ve stolním fotbálku, který by mohl být brán jako hozená rukavice na oficiální turnaj, spojený s celodenní zábavou někde u bazénu, grilu a podobně J Následující ráno nemělo tak hektický charakter J Dá se s jistotou říci, „že snídaně cosi zabere“ a když to proložíte nějakým tím pivkem, je zodpovědné počkat až to vyprchá! J Obsadili jsme tedy nějaká ta vodní plavidla v podobě loděk a šlapacího kola a šli se vyblbnout na širokou vodní hladinu Máchova jezera. Voda byla akurátní, oskar pral jak sedlák cepem – čas nenápadně ubíhal. „Nahla“ se nám patnáctá hodina nedělního odpoledne a to byl ten nejvyšší čas na odjezd domů do 362km vzdálené Ostravy. Najeli jsme 744km, bylo nás sedm motorkářů na pěti strojích a dva „čůrové“ v autě J.
BOLTN